METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před pár lety metalovou scénu výrazně ovlivnil trend „návratu ke kořenům“ a metal ve své tradiční podobě z osmdesátých let prodělal hotové znovuzrození. Tento pozoruhodný úkaz probudil k životu nejen desítky let spící relikvie, ale pomohl na výsluní i mladým kapelám, které se k odkazu starých klasiků v džískách s nášivkami hrdě hlásí. Mezi tyto nové kapely patří i Američané BONDED BY BLOOD, kteří si jako svůj obor zvolili tradiční thrash metal, a snaží se již několik let dostat na úroveň starých mistrů. Jejich tvorba působí na jednu stranu sympaticky, ale na druhou vás občas donutí zakroutit hlavou, jestli to opravdu myslí vážně.
BONDED BY BLOOD se na „Exiled To Earth“ pohybují většinou vyšší rychlostí, mají skvělý hutný zvuk a deska obsahuje hromadu výrazných, opravdu thrashových riffů a sól. Kytarám jistí záda úderně a s jistotou zahrané bicí a celé album vypadá na první poslech celkem zajímavě. Bohužel však žádná senzace se nekoná. Velmi brzy zjistíte, že většina skladeb má sice slušný rozjezd, ale nejdéle do minuty kapela sklouzne vždy ke stejnému modelu thrash metalového „headbangingu“. Skladby nepostrádají odpich, je z nich cítit nadšení, ale chybí jim něco jako vývoj, gradace nebo alespoň častější změny tempa. Kapela se snaží být až příliš ortodoxně thrash metalová a v tom je její problém. Kytaristé točí dokola stále stejné motivy, které jsou sice zahrané parádně, ale jednotlivé skladby je velmi těžké od sebe rozeznat. K úspěchu jsou třeba nápady, melodie, výrazné momenty, které by album oživily, a ty budete na albu „Exiled To Earth“ hledat jen stěží.
BONDED BY BLOOD díky svému přímočarému přístupu připomínají trochu staré ANTHRAX, D.R.I., je tu jistá podobnost s rychlejšími kusy od OVERKILL, EXODUS (od kterých si vypůjčili i svůj název) a v „Desolate Future“ nelze přeslechnout ani notoricky známé SLAYER prvky. Nejvýstižnější přirovnání se mi však jeví k NUCLEAR ASSAULT, zejména kvůli výrazné rytmice a hlavně díky podobnému zpěvu. Jose „Aladdin“ disponuje vcelku vysoko položeným ječákem, který však činí kapele tak trochu „medvědí službu“. Zpěvák totiž volí ve většině skladeb stejné frázování a de facto identickou melodickou linku, což činí nahrávku (mírně řečeno) obtížnou na poslech. Z celého alba stojí za to upozornit pouze na zmiňovanou „Desolate Future“, která díky nepatrným změnám tempa a dlouhému sólu v závěru alespoň nepatrně vyčuhuje.
BONDED BY BLOOD jsou silní především naživo (o čemž mě konec konců přesvědčili i na letošním BA), když mohou svoji jednoduchost vyvážit energií. Ve studiu však, na rozdíl od pódia, samotná energie nestačí a „Exiled To Earth“ tento smutný fakt nepříjemně potvrzuje. Nemohu se ubránit dojmu, že BONDED BY BLOOD si na ten thrash metal pouze hrají a se starými starými thrash metalovými velikány se v žádném případě nemohou měřit. Chybí jim propracovanost, uvěřitelnost a nápady jako důkaz, že kapela ví přesně, co chce svojí hudbou říct.
Pokus o thrash metal v podání mladé kapely, ale není to ono.
5 / 10
Jose "Aladdin" Barrales
- zpěv
Alex Lee
- kytara, zpěv
Juan Juarez
- kytara, zpěv
Jerry Garcia
- basa, zpěv
Carlos Regalado
- bicí
1. 600 A.B. (After The Bomb)
2. Episodes of Aggression
3. Prototype: Death Machine
4. Prison Planet
5. Genetic Encryption
6. Blood Spilled Offerings
7. Exiled To Earth
8. Parasitic Infection
9. Desolate Future
10. Sector 87
11. Cross-Insemination
Exiled To Earth (2010)
Feed The Beast (2008)
Extinguish The Weak (EP) (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 42:08
Produkce: Ralph Patlan
Studio: Highland Recorders Studio
Slabota a hrozný vokál .
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.